Takže strašně moc jsem chtěla kočičku. Ale mamka nebyla pro protože máme jorkšíra fenku, a ta šíleně žárlí, protože jí je už hodně a celou dobu byla u nás sama.
Ale brácha řikal,že když jezdí k tátovi, takže tam jsou koťátka,že se jejich kočce narodily.
To řikal tak před měsícem a mamka nějak pro to nebyla.
Ale pořád jsme neztrácely naději a přemlouvali ji, že stejně teď budem celý dva měsíce doma a že se o kočičku budem starat.
A tak v neděli když jsem se po odpoledním spaní probudila, tak mi řiká "Hádej co brácha přiveze?"
Vůbec jsem nevěděla, tak mě nchala chvilku hádat a pak mi řiká "co jste tak moc chtěli." Noo a samozřejmě koťátko.
V tu chvíli jsem byla snad nejšťastnější člověk pod sluncem.
Nemohla jsem se dočkat devíti večer, kdy měl brácha a i koťátko přijet.