Nazdáár jsem tu po 150 letech,protože se s vámi chci podělit o nejlepším zážitku který jsem zatím zažila :) Viděla jsem Debbi naživo :) stála odemě cca 50 cm :) Protože to vše sepsala segra,která to vyhrála na očku, tak to tu je zkopírované od ní :)
Veu
From:http://kristynap-grianghraf.blog.cz/
Vše v c.č.
15. 05. 2013 mi přišel email, který začínal asi takto:"Čau bando! Doufám, že se těšíte na Debbi, protože Debbi na vás ano a my samozřejmě taky! :)Potřebuju, abyste mi hodili do mejlu heslo DEBBI a k tomu svoje jméno."
První pocity euforie, já jsem to vyhrála? Tak jsem volala ségře a hned jsem jí to musela převyprávět. Jenže mi v té euforii nedošlo, že se nebude mít jak dostat večer domu.
Šla jsem to oznámit mamce a ta mi oznámila hořkou realitu: "A jak se jako dostanete domů?" Takže probrečenej celej den, hrozně mě to mrzelo, že když už vyhraju něco takhle úžasnýho tak nikam nepojedu.
Druhý den odpoledne se to tedy nějak vyřešilo, že by nás tedy mohl někdo odvést, tak jsem odepsala na mejl.
V neděli první komplikace! Odvoz SELHAL… Ale naštěstí mamka přišla s nápadem, že by pro nás mohla přijet její kamarádka. Vše už bylo zařízený, že do Prahy pojedem busem a blá, blá blá. Jenže v podělí dopoledne sms od mamky: Bára mi bohužel neodepsala, nikam nejdete. Je mi to líto.
Ano pochopitelně jsem byla nasraná, tak nehorázně, že se to ani nedá popsat. Ale do hodiny další esemes od mamky: Tak jedete, Baruš mi odepsala. Naděje byla zpátky.
Po škole jsem jela domu, kde jsem měla půl hodiny na to, abych se "zkrášlila" a jela zpátky do Boleslavi za ségrou, kde jsme čekaly na bus do Prahy.
Čas v Bondy rychle utekl a šly jsme čekat na zastávku na autobus, měl 10 minut zpoždění. V Praze na Florenci jsme byly za hodinu a půl. Dál naše cesta vedla směr metro. Málem jsme nastoupily do blbého metra. Tak to vypadá, když lidi z maloměsta jedou do Prahy. Metro jsme nakonec zvládly. Pak nás čekal kousek pěšky. To jsme zvládly bravurně. Díky Bohu za google mapy :D. Kámen ze srdce nám spadl, když jsme stály před Retro Music Hall.
Venku před klubem stála Debbi s nějakýma lidma. Po pár minutách jsme šly dovnitř. Hned u vchodu stáli seuriťáci, prohledali nám tašku, abychom náhodou sebou neměly nějaké pití.
Přišly jsme k hosteskám, kde jsem jim řekla dvoje jméno. Vůbec jsem se nemusel nějak prokazovat, což mě překvapilo. A pak nám jedna z nich, která vypadala jako Nela z Hotelu Paradise, řekla, že máme místa na stání.
Stouply jsme si na super místo, stály jsme kousek u stolu, kde seděli Debiiny rodiče. Takže jsme stály kousíček od Debii, Lipa.
Jako hosty tam Debbi měla, již zmiňovaného Lipa, sestru Jacqueline. Celé to uváděla Klára Vytisková, zpěvačka skupiny Toxique.
Atmosféra byla skvělá, a ten její hlas, no to nejde ani popsat, to byste to museli slyšet. Nejlepší byla písnička you take me there - ten refrém, jak tam dá tu vejšku. Wow měla jsem husinu úplně všude. Přála bych to zažít všem.
Bylo to hodobóžové :)
Tady je pár fotek, co jsem tak nafotila.
Fotografie jsou velice kvalitní.
Telefón kvalita!
Mám i videa, ale ty jsou no nic moc kvalita, bohužel. :)
¨











Tak to tam vypadalo.


Debbi

Lipo.


Klára Vytisková

Jacqueline

Vystoupení






:OO Debbi! To ti závidím :)) Máš štěstí :)